Vítejte!!

Tento příběh je o malém zatoulaném koťátku a holčičce která si ho veme domů.

Jednoho dne se malá Anička Schopzová vydala na procházku.Aničce je 8 let a strašně ráda by chtěla kočičku alespoň koťátko ale mamka a taťka jí to nedovolí.Tak se tedy Anička vydala na procházku.Prošla kolem oploceného domu.Zahraa byla velká a v té zahradě se pohybovalo alespoň pět koček.Anička se zastavila,pohlédla na jednu z nich a zavolala ,,čičí" !Kočka kterou si vybrala pohledem byla krásně mourovatá a když k ní otočila hlavu byla ještě krásnější.Očka měla modré a ouška roztomilé.,,Ach jo",řekla Anička a zvedla se.Prošla kolem dalších domů kde měli kočky a koťata.Pak se vrátila domů a rozhodla se že půjde říct mamince svoje rozhodnutí.,,Mami já bych ráda chtěla koťátko",řekla a roztomile se usmála.,,Aničko vždyť už jsme to spolu probíraly.Kočku v domě prostě nechci! Ale já jo!"Anička už už chtěla navrhnout svůj plán když v tom někdo zazvonil.,,Počkej Aničko jdu otevřít",řekla mamka a bez dalšího slova odešla otevřít.Když se vrátila,Anička se nevinně podívala do otcovy tváře.,,Tati mohla bych mít kočku?"zeptala se v naději že táta povolí.,,Ale dceruško kde chceš kočku vzít?A navíc víš že tady nic nechceme.Už tak nám tady stačí želva a papoušek.,,Ale tati já bych ráda i koťátko!"Anička už nevěděla co má dělat.Toužila po kočce ale rodiče jí nedovolili nic než jen želvinku a papoušíčka.Želvinka byla strašně roztomilá a Anička by ji za nic na světě nevrátila do obchodu ani nikomu nepordala.Byl to její malý milý domácí mazlíček.Ale i papoušek Pepa byl roztomilý a hodný.,,Aničko kočku prostě ne!"Řekl táta ale na to už Anička vyběhla ven na zahradu a nadechla se čerstvého vzduchu.Tak to ne!Ona už si však něco vymyslí!

Pokračování příště a pokud se vám tenhle příběh líbí napište mi do komentářů.Děkujíí